Ostrovy Tremiti jsou nazývány též Diomedeovy ostrovy, odvozeno od řeckého hrdiny Diomedea, který je podle legendy pohřben na ostrově San Nicola.

Skládají se z několika ostrůvků: San Nicola, San Domino, Capraia, Pianosa (vzdálena 14 námořních mil) a útesů Il Cretaccio a La Vecchia.

Název Tremitis je doložen od roku 1045, kdy řád Benediktýnů z Montecassina začíná stavět klášter okolo již existujícího kostela Santa Maria a Mare z roku 900 (uvnitř kostela byzantinský krucifix, dochovalá mozaiková románská podlaha, benátský polyptych, tmavá soška Madony s dítětem z 15. století a dřevěný barokní malovaný strop).

Ve 13. století je klášter předán řádu Cisterciáků ze San Bernarda, kteří ho s pomocí krále Karla II. z Anjou opevnili. Ostrov byl několikráte napaden, poničen nájezdy různých kmenů a v důsledku toho na dlouhou dobu opuštěn.  

Až v 15. století je opatství přestavěno v renesančním stylu řádem lateránských kanovníků a přeměněno v pevnost. V 16. století je ekonomicky velmi silné, odolává nájezdům Turků. Od roku 1782 nastává úpadek. Na konci 18. století se Tremiti stávají součástí Království neapolského a obojí Sicílie pod vedením Ferdinanda II. Bourbonského, který klášter poničil a proměnil ho ve vězení, což prakticky trvá až do období italského fašismu, kdy ostrov San Nicola byl místem vyhnanství nepohodlných osob a politických vězňů.

V roce 1989 byly ostrovy vyhlášeny podmořskou chráněnou rezervací a jsou oblíbeným místem potapěčů (profesionální ponory až do hloubky 60m). Na Tremitech platí zákaz rybolovu.